#vecizveci

Recyklace a šetrné spotřebitelské chování je nutnost. Proto jsme začali spolupracovat se startupem, který ze starého oblečení a materiálů tvoří nové #VĚCIZVĚCI.
—————————————————————————————————–

Za nápadem stojí umělec Laco Hudec Šubrt, který nejprve přišel s vizí přešít oblečení, které už nenosíte na něco nového – například na kabelku nebo vak, a tím obnovit životnost jedné věci na druhou, to představil veřejnosti v roce 2017 křtem loga.

O dva roky později se značka rozšířila i na celosvětový firemní trh a s produkterm #IWASASHIRT začala ve velkém šít látkové konferenční tašky na firemní materiály a brožury z košil ze second handů. Tyto tašky nahrazují neekologické varianty z papíru nebo PVC. 

Potřeba naučit se zodpovědnému chování a zamezit zbytečnému plýtvání posunul projekt až na světovou úroveň se snahou učit firmy nejen respektovat životní prostředí, ale hlavně omezit výrobu nových věcí a soustředit se spíše na kreativní přeměnu těch starých k dalšímu užití. A s tím přišel nápad na produkt  #NEWGIVEAWAYS, který řeší firmám revoluční způsob firemních dárků, kterými zásobují své obchodní partnery a zaměstnance na každé konferenci a eventu. Co kdyby jste tyto dárky přestali rozdávat těm, kteří je úplně nepotřebují a obdarovali by jste spíše někoho kdo je více ocení? Zlepšíte si image firmy a ještě pomůžete. MÁME PRO VÁS NÁPADY!
———————————————–

Aktuální situace s řadou omezení a překážka v podnikání  vyzvala k tvořivosti a novým nápadům. A tak když přišel do světa COVID-19 přišla taky potřeba umět si ušít látkovou roušku. Proto aktuálním produktem s názvem #SIJEMSLACOM nahlédneme pod ruce samotného zakladatele značky, který naučil mnoho jedinců jak si ušít vlastní látkovou roušku a tím chrání sebe a své okolí a následně otevřel kurzy šití a tvoření online. 

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE?
NAPIŠTE NÁM

Narodil se 9. dubna 1970 v Praze v hudebnické rodině. V šesti letech hrál na klavír, ve dvanácti letech začal skládat a o pár let později i hrát s hudebními skupinami (Spray, Tonic, Parament, Trik…) a po absolvování obou stupňů desetileté Umělecké školy, obor klavír, se hlásí na Ježkovu konzervatoř, obor skladba. Tam ale vydrží jen rok, odchází, a začíná se připravovat na studium na prestižní bostonské BerkleeCollegeOf Music.

Mezitím vydává u firem Popron a Aplaus několik sólových alb, nejdříve v Kalifornii míchaný Hourglass, pak svou cestou po Irsku inspirovaný Aquarius, z expedice k Amazonce o dva roky později vzniká cd Amazonas, cesta na Srí Lanku ho inspiruje k projektu Barvy… A navíc objevuje kouzlo filmové hudby.

Po několika multimediálních projektech s malířem, grafikem a kameramanem Miroslavem Hrdým (Český kód a Hourglass ve staroměstských sklepeních, Stars v pražském Planetáriu, Aquarius na Křižíkově fontáně…) a pokusech doplnit studentské filmy FAMU hudbou odjíždí v roce 1995 na BerkleeCollegeOf Music. Tam se začíná vážně zabývat profesionální kompozicí filmové hudby. Několikrát se pro inspiraci vrací do Amazonie. Mezitím dokončuje několik desítek soundtracků k různým, většinou českým televizním projektům. V té době poprvé objevuje kouzlo muzikoterapie a její hlavní principy. Velkou pomocnicí v tom je mu paní doktorka Mirka Mašková, s kterou potom během let natočí několik meditačních CD.

V roce 1999 úspěšně absolvuje na BerkleeCollegeOf Music jako student geniálního KenetthaGreenhousebakalářsky program, obor skladba filmové hudby, a vrací se z USA domů.

Projekt, na kterém hned dostává příležitost pracovat, je film „Ani málo ani moc“ Petra Strnada, na kterém poprvé spolupracuje s vynikajícím chlapeckým sborem BoniPueri. Následuje série dokumentů pro Českou televizi a Galerii Rudolfinum, zvlášt’ hluboce je sám inspirován příběhem Františka Drtikola o kterém jeden z těchto dokumentů pojednává. Drtikolovo hledání “světla” předznamenává i další cestu jeho vlastního života. Projekt Santini (s Talichovým kvartetem) dává Robertovi další impulz ke změnám ve vnímání světa kolem. Santini posedlý světlem a kabalistickým hermetismem, jež dokázal fantasticky “zakódovat” do svých staveb Roberta fascinuje. Ta harmonie mezi intuicí, moudrostí a dokonale racionálním architektonickým řemeslem se ho hluboce dotýká.

Phantom (se Symfonickým orchestrem Slovinské televize a rozhlasu) byl další nelehkou etapou, ale neméně inspirující. Slovinská režisérka Ema Kugler ho konfrontovala s hudbou Crumbovou, Ligetiho, Pendereckiho, až dosáhla toho, že Jíša dokázal konečně překročit stín vlastní dosavadní tvorby zamčené vlastně jen v klasicistní kleci. Asi právě zde definitivně ztrácí strach před publikem. Zpětně se zdá být logická úvaha jeho profesora Greenhouse z Berklee: nelze dát radost posluchači bez v první řadě svobodné radosti vlastní. Pro Národní muzeum poté vytvořil hudební instalaci k multimediální výstavě Voda a život a její doprovodné neverbální dvdAquamarine (první SuroundSound nahrávka hudebního dvd u nás). Komponuje a aranžuje vánoční projekt Supraphonu Kouzelné Vánoce s Lucií Bílou, Karlem Gottem, sborem BoniPueri a hvězdami českého klasického hudebního nebe, které následně dostává ocenění platinová deska, píše hudbu k filmům StevaLichtaga (Prapodivný svět, Poslední lovci) a Mirka Hrdého (Freediving.cz, Na nádech s Martinem Štěpánkem nebo Ovlivňování-Interactions), spolupracuje s Janem Loučímem, Romanem Vojkůvkou, Jiřím Kunstem, BhaskaremDhunganou, Petrem Horkým, Lenkou Klicperovou a dalšími.

Kromě čistě uměleckých a filmových projektů se také věnuje čím dál tím intenzivněji natáčení relaxačních, meditačních a terapeutických cd (vydavatelství Aplaus, Nextera a Dream&Dream), které pro své praxe využívají i profesionální psychiatři a psychologové. Natočil desítky reklamních nahrávek (JVC, ADRA, Nissan, Lesy ČR, ING, Tic-Tac, Marťánci, PilsnesUrquell, Radegast a mnohých dalších). S tím, jak se osobně vyvíjí ale reklamní tvorbu tlumí a v dnešní době se jí už věnuje velmi vyjímečně. Namísto toho se v roce 2005 vrhá do nového odvětví, hudby pro děti. Jako jedinému absolventovi BerkleeCollegeOf Music pracující v tomto oboru se jeho dětské projekty stávají rychle oblíbené u dětí i rodičů.

V současné době pracuje na hudbě k dalšímu celovečernímu filmu Petra Strnada Křídla, česko-americkému filmu Aldabra 3D, a po platinovém úspěchu cd Pět Tibet’anů a vůbec prvním českém projektu distribuovaném na iTunes Hlasy lesa, začíná připravovat sérii několika alternativnějších cd a dvd-audio na pomezí vážné a terapeutické hudby. Jeden z posledních byl projekt Hlasy vesmíru. Ten využívá i autentických nahrávek natočených družicemi NASA. Vedle terapie a filmu pracuje s divadlem, například baletní představení Tanec pralesa (s libretem Víta Pokorného a Ivanou Malou jako hlavní choreografkou) nebo Jak se vaří žába (Petr Strnad).

Po narození syna Jáchyma (2009) dochází zatím k poslednímu kroku ve vývoji Robertovy tvorby. Dále ustupují do pozadí komerční projekty a jeho tvorba se zdá být zralejší a hlubší.

Po projektu Egyptská kniha mrtvých, celém postaveném na numerologii a egyptské symbolice, jejíž základy dodnes definují i naší vlastní estetiku a symboliku se pouští do “definitivní skladby”, Rekviem – Hlasy světla. Tématicky jde o mimořádně široce rozpřažené dílo, dotýkající se témat jako jsou indigové děti, probíhající zlom v naší civilizaci, vesmírná energie, život a smrt, ale i dějiny Prahy jako energetické křižovatky s hlubokou duchovní historií… v roce 2014 Hlasy světla obdržely hlavní cenu OSA v kategorii “mezi žánry”. Tato skladba znovu zazněla v předvečer Velké Pardubické na podzim roku 2016 v Tipsport aréně v centru Pardubic. Šlo o nejkomplexnější multimediální show s orchestrálním provedením hudební kompozice a o rekord zanesený do Guinessovy knihy rekordů v počtu diváků na 3D představení. Proto i název “Hlasy světla 4D”. Kromě skutečných 3D projekcí show provázely i další efekty. V tuto chvíli Jíša také pracuje na další skladbě současné vážné hudby Labyrinth, která také zazní jak v planetáriích v Evropě, tak na hudbě pro nový, teprve vznikající projekt Emy Kugler “Man With A Shadow”.

Na základě svých studií u vynikajících profesorů i vlastních zkušeností věří, že scénická hudba, pokud je komponovaná dobře, dokáže sloužit celku velmi efektivně. Pracuje s podvědomím diváka, což jí umožňuje ohromné možnosti v oblasti manipulace s jeho pocity a jejich načasováním a vedením jeho vnímaní celého díla, nejen jeho fragmentů. Sám se vždy, i u těch nejskromnějších projektů, snaží o kompozici co nejefektivnější, která by dané dílo nejen hudebně obohatila, ale hlavně mu maximálně dramaticky posloužila.

Video ukázka k filmu Aldabra: Byl jednou jeden ostrov, k němuž složil Robert Jíša hudbu.

Odkaz: http://www.filmmusic.cz/Home.html

Narozen  4. září 1988 v Mladé Boleslavi. Už od 7 let se zajímal o divadlo a hudbu, nejdříve navštěvoval dramatický kroužek na základní škole, přičemž se i učil hře na klavír. Později, však ještě jako dítě, začínal hrát ve studiu při Městském divadle Mladá Boleslav, odkud se postupně dostal až na scénu samotného divadla, kde mezi lety 2003-2009 účinkoval v inscenacích Tvrdohlavá žena, Josefina, Můj přítel Harvey a Manželství po italsku.

Následně byl přijat na DAMU, kde vystudoval činoherní herectví v ročníku Daniela Hrbka, zde byli jeho hlavními pedagogy Tomáš Pavelka, Tomáš Töpfer a Apolena Veldová.  Současně začal soukromě studovat zpěv u profesorky KJJ Pavly Fendrichové. Absolvoval workshopy světově proslulého herce a režiséra Olega Tabakova, dále Davida Paimera, nebo Martina Huby. Zúčastnil se také několika muzikálových workshopů pod vedením režiséra Radka Balaše. V divadle Disk hostoval již od druhého ročníku v inscenacích Kazimír a Karolína nebo Poprask na laguně. Absolvoval, mimo jiné, rolemi jako Alexej Bulanov v Ostrovského Lese, nebo zhýralý farář Lutz v Hostech O. Bukowského. S inscenací Les se také účastnil mezinárodního divadelního festivalu „Tvoje šance 2012“ v Moskvě.

U filmu debutoval rolí šprta Martina v Gymplu režiséra Tomáše Vorla. Výsledkem byla následná spolupráce a obsazení do Vorlových filmů Ulovit   milliardáře (Poručík Šídlo), Cesta do lesa (právník) a také do pokračování Gymplu s názvem Vejška, kde si zopakoval roli spolužáka hlavní postavy Jiřího Kolmana. Dále se objevil ve filmech Láska je láska (r. Milan Cieslar), Cyril a Metoděj: Apoštolové Slovanů (r. Petr Nikolaev), a naposledy v hlavní roli absolventského filmu režiséra Kristiana Hrušovského s názvem Žena, bůh a pomeranče. V televizi zaujal jako režisér Lukáš Kadlec v seriálu TV Prima Svatby v Benátkách.

Po absolvování DAMU se rozhodl zůstat v Praze tzv. na volné noze. Jeho první rolí po škole byl RegnierMontagny v komorním muzikálu Já, Francois Villon, prvním muzikálu Divadla Na Jezerce a zároveň posledním společném díle autorů J. Hubače, P. Vrby a O. Brzobohatého. Dále se představil jako Princ v inscenaci Sedmero havranů (Divadlo Semafor), nebo jako Jean Druett v muzikálu Antoinetta-královna Francie (Divadlo Hybernia). V kultovním rockovém muzikálu Rent (Divadlo Na Prádle, později Divadlo Kalich) nastudoval v originální angličtině hlavní roli filmaře Marka Cohena. Od r. 2014 se ve stejné roli objevuje i v české verzi pod názvem Miluj, žij a plať – Rent. V muzikálové kariéře stoupá stále výše, když pod dohledem génia světového muzikálu, lorda A. L. Webera, vyhrává konkurz na roli Raoula v nejúspěšnějším světovém muzikálu Fantom opery. V komedii Mnoho povyku pro nic v rámci Shakespearovských letních slavností si Tomáše vybral Jiří Menzel do hlavní role Claudia. Je členem Společnosti Zdeňka Fibicha a příležitostně se věnuje koncertnímu melodramu, naposledy nastudoval
roli Lenského v Prokofjevově Evženu Oněginovi, svůj hlas uplatňuje i v rozhlase a dabingu. V současné době Tomáš hraje v muzikálu Ples Upírů roli upíra Herberta a připravuje se na roly Jona v muzikálu TickTick Boom.  Mimo jiné je členem divadelního spolku art4rent, který produkuje řadu kulturních aktivit.
Aktuálně se stal patronem projektu Akce Cihla, která celostátní benefiční sbírkovou a osvětovou kampaň na podporu moderních sociálních služeb pro lidi s mentálním postižením, kterou pořádá organizace PortusPraha, z. ú.

Odkaz http://tomasvanek.com/