Narodil se 9. dubna 1970 v Praze v hudebnické rodině. V šesti letech hrál na klavír, ve dvanácti letech začal skládat a o pár let později i hrát s hudebními skupinami (Spray, Tonic, Parament, Trik…) a po absolvování obou stupňů desetileté Umělecké školy, obor klavír, se hlásí na Ježkovu konzervatoř, obor skladba. Tam ale vydrží jen rok, odchází, a začíná se připravovat na studium na prestižní bostonské BerkleeCollegeOf Music.
Mezitím vydává u firem Popron a Aplaus několik sólových alb, nejdříve v Kalifornii míchaný Hourglass, pak svou cestou po Irsku inspirovaný Aquarius, z expedice k Amazonce o dva roky později vzniká cd Amazonas, cesta na Srí Lanku ho inspiruje k projektu Barvy… A navíc objevuje kouzlo filmové hudby.
Po několika multimediálních projektech s malířem, grafikem a kameramanem Miroslavem Hrdým (Český kód a Hourglass ve staroměstských sklepeních, Stars v pražském Planetáriu, Aquarius na Křižíkově fontáně…) a pokusech doplnit studentské filmy FAMU hudbou odjíždí v roce 1995 na BerkleeCollegeOf Music. Tam se začíná vážně zabývat profesionální kompozicí filmové hudby. Několikrát se pro inspiraci vrací do Amazonie. Mezitím dokončuje několik desítek soundtracků k různým, většinou českým televizním projektům. V té době poprvé objevuje kouzlo muzikoterapie a její hlavní principy. Velkou pomocnicí v tom je mu paní doktorka Mirka Mašková, s kterou potom během let natočí několik meditačních CD.
V roce 1999 úspěšně absolvuje na BerkleeCollegeOf Music jako student geniálního KenetthaGreenhousebakalářsky program, obor skladba filmové hudby, a vrací se z USA domů.
Projekt, na kterém hned dostává příležitost pracovat, je film „Ani málo ani moc“ Petra Strnada, na kterém poprvé spolupracuje s vynikajícím chlapeckým sborem BoniPueri. Následuje série dokumentů pro Českou televizi a Galerii Rudolfinum, zvlášt’ hluboce je sám inspirován příběhem Františka Drtikola o kterém jeden z těchto dokumentů pojednává. Drtikolovo hledání “světla” předznamenává i další cestu jeho vlastního života. Projekt Santini (s Talichovým kvartetem) dává Robertovi další impulz ke změnám ve vnímání světa kolem. Santini posedlý světlem a kabalistickým hermetismem, jež dokázal fantasticky “zakódovat” do svých staveb Roberta fascinuje. Ta harmonie mezi intuicí, moudrostí a dokonale racionálním architektonickým řemeslem se ho hluboce dotýká.
Phantom (se Symfonickým orchestrem Slovinské televize a rozhlasu) byl další nelehkou etapou, ale neméně inspirující. Slovinská režisérka Ema Kugler ho konfrontovala s hudbou Crumbovou, Ligetiho, Pendereckiho, až dosáhla toho, že Jíša dokázal konečně překročit stín vlastní dosavadní tvorby zamčené vlastně jen v klasicistní kleci. Asi právě zde definitivně ztrácí strach před publikem. Zpětně se zdá být logická úvaha jeho profesora Greenhouse z Berklee: nelze dát radost posluchači bez v první řadě svobodné radosti vlastní. Pro Národní muzeum poté vytvořil hudební instalaci k multimediální výstavě Voda a život a její doprovodné neverbální dvdAquamarine (první SuroundSound nahrávka hudebního dvd u nás). Komponuje a aranžuje vánoční projekt Supraphonu Kouzelné Vánoce s Lucií Bílou, Karlem Gottem, sborem BoniPueri a hvězdami českého klasického hudebního nebe, které následně dostává ocenění platinová deska, píše hudbu k filmům StevaLichtaga (Prapodivný svět, Poslední lovci) a Mirka Hrdého (Freediving.cz, Na nádech s Martinem Štěpánkem nebo Ovlivňování-Interactions), spolupracuje s Janem Loučímem, Romanem Vojkůvkou, Jiřím Kunstem, BhaskaremDhunganou, Petrem Horkým, Lenkou Klicperovou a dalšími.
Kromě čistě uměleckých a filmových projektů se také věnuje čím dál tím intenzivněji natáčení relaxačních, meditačních a terapeutických cd (vydavatelství Aplaus, Nextera a Dream&Dream), které pro své praxe využívají i profesionální psychiatři a psychologové. Natočil desítky reklamních nahrávek (JVC, ADRA, Nissan, Lesy ČR, ING, Tic-Tac, Marťánci, PilsnesUrquell, Radegast a mnohých dalších). S tím, jak se osobně vyvíjí ale reklamní tvorbu tlumí a v dnešní době se jí už věnuje velmi vyjímečně. Namísto toho se v roce 2005 vrhá do nového odvětví, hudby pro děti. Jako jedinému absolventovi BerkleeCollegeOf Music pracující v tomto oboru se jeho dětské projekty stávají rychle oblíbené u dětí i rodičů.
V současné době pracuje na hudbě k dalšímu celovečernímu filmu Petra Strnada Křídla, česko-americkému filmu Aldabra 3D, a po platinovém úspěchu cd Pět Tibet’anů a vůbec prvním českém projektu distribuovaném na iTunes Hlasy lesa, začíná připravovat sérii několika alternativnějších cd a dvd-audio na pomezí vážné a terapeutické hudby. Jeden z posledních byl projekt Hlasy vesmíru. Ten využívá i autentických nahrávek natočených družicemi NASA. Vedle terapie a filmu pracuje s divadlem, například baletní představení Tanec pralesa (s libretem Víta Pokorného a Ivanou Malou jako hlavní choreografkou) nebo Jak se vaří žába (Petr Strnad).
Po narození syna Jáchyma (2009) dochází zatím k poslednímu kroku ve vývoji Robertovy tvorby. Dále ustupují do pozadí komerční projekty a jeho tvorba se zdá být zralejší a hlubší.
Po projektu Egyptská kniha mrtvých, celém postaveném na numerologii a egyptské symbolice, jejíž základy dodnes definují i naší vlastní estetiku a symboliku se pouští do “definitivní skladby”, Rekviem – Hlasy světla. Tématicky jde o mimořádně široce rozpřažené dílo, dotýkající se témat jako jsou indigové děti, probíhající zlom v naší civilizaci, vesmírná energie, život a smrt, ale i dějiny Prahy jako energetické křižovatky s hlubokou duchovní historií… v roce 2014 Hlasy světla obdržely hlavní cenu OSA v kategorii “mezi žánry”. Tato skladba znovu zazněla v předvečer Velké Pardubické na podzim roku 2016 v Tipsport aréně v centru Pardubic. Šlo o nejkomplexnější multimediální show s orchestrálním provedením hudební kompozice a o rekord zanesený do Guinessovy knihy rekordů v počtu diváků na 3D představení. Proto i název “Hlasy světla 4D”. Kromě skutečných 3D projekcí show provázely i další efekty. V tuto chvíli Jíša také pracuje na další skladbě současné vážné hudby Labyrinth, která také zazní jak v planetáriích v Evropě, tak na hudbě pro nový, teprve vznikající projekt Emy Kugler “Man With A Shadow”.
Na základě svých studií u vynikajících profesorů i vlastních zkušeností věří, že scénická hudba, pokud je komponovaná dobře, dokáže sloužit celku velmi efektivně. Pracuje s podvědomím diváka, což jí umožňuje ohromné možnosti v oblasti manipulace s jeho pocity a jejich načasováním a vedením jeho vnímaní celého díla, nejen jeho fragmentů. Sám se vždy, i u těch nejskromnějších projektů, snaží o kompozici co nejefektivnější, která by dané dílo nejen hudebně obohatila, ale hlavně mu maximálně dramaticky posloužila.
Video ukázka k filmu Aldabra: Byl jednou jeden ostrov, k němuž složil Robert Jíša hudbu.
Odkaz: http://www.filmmusic.cz/Home.html
